Thursday, 1 October 2015

Setkání s Dalai Lamou

Dobrovolčil jsem na akci Inspiring Dialogue, kde byl hlavním hostem Dalai Lama. Má rozumné názory a rád se směje a vtipkuje.

Dialog se vedl o vzdělávání, životní prostedí, řešení konfliktů a spirituální integritě.

Budhism je otevřený uznání omylů ve své víře. Před dvěma lety se přírodní vědy staly součástí kněžských zkoušek.

Saturday, 14 February 2015

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Velmi hrubá a neuspořádaná struktura příspěvku
Historie
1 Vznik první republiky
2 Nedostatek domacího odboje
3 Beneš odsuzuje Háchovo jednani
4 Odsun
5 Slovenská otázka
6 Národnostní otázka
7 Strategické smýšlení komunistů
8 Druhá vlna emigrace
9 Šedivost české situace
10 Kulturní a vědecká přidušenost
11 Kdyby: Mnichov, Benes, odboj, Jaro
12 Nevyvozuje závěry
13 Republiku si rozboříme sami
14 Optimismus ohledně budoucí politiky

Soucasna ceska politika
1 Kratkozrakost
2 Neangazovanost

Moje situace
1 Případné opusteni zeme neni motivovano primarne politicky
2 Vedecka kultura nezkveta
3 Jsem tady doma


Dostal jsem se k neobyčejně zajímavé knize od Pavla Tigrida, vydané poprvé v roce 1988. Tigrid byl český exilový spisovatel a žurnalista, později ministr kultury.


Obvykle si poznámky ke knihám podrobněji nevypisuji, ale po dočtení Průvodce jsem na něj nikde nenašel uspokojivou recenzi.

Kniha se zabývá smyšleným setkáním Tigrida na dovolené v Jugoslávii se svou kamarádkou, svobodnou matkou Lucií. Lucie se rozhoduje, zda emigrovat a domluví se s Tigridem, že jí během následujících 13 dnů dá "kurz" československé historie. Ten by jí měl pomoct pochopit, jak se naše společnost ocitla v tehdejší situaci.

Kniha je adresovaná mladým lidem, řekněme dvacetiletým, pětadvacetiletým. Tedy generaci mých rodičů, ale její výpovědní hodnota nepoklesla.


První otázka je hned ta hlavní. "Jak začal propad do toho průseru, ve kterém teď žijeme? Bylo to okupací po Pražském jaru, že jo?"
Tady si Tigrid výjimečně zaspekuluje s coby-kdyby. Co kdyby nás Sovětský Svaz nechal vyvíjet se vlastní cestou socialismu s lidskou tváří? S tím je spojená otázka, s jakým množstvím demokracie by se lidi spokojili.
Cílem reformních komunistů nebylo vydat se k demokracii, ale reformovat stranu. Uvolnění poměrů byl spíše vedlejší efekt.

Při rozhovorech se téma točí sem a tam jako při rozhovoru. Za třináct večerů stihnou projít nejdůležitější okamžiky moderních čs dějin.

Vypíšu v bodech, co jsem se dozvěděl a nerad bych zapomněl.

První republiku získal především zahraničním odbojem. Legie byly daleko významnější pro politické vyjednávání jako argument československé vůle po samostatnosti.

Československo vzniklo jako národností národ Čechů a Slováků, ačkoli Němců bylo více než Slováků. Přesto bylo jasně patrná česká kontrola a patronizující přístup vůči Slovákům.
Slováci vstoupili do Čs s příslibem federalizace, který byl posléze ostudně zrušen.  Jejich motivací byla oprávněná obava ze sousedních nepřátelským států. Viz maďarsko-československá válka, ve které Maďaři získali 2/3 slovenského území.

Československá národnostní politika byla poměrně tragická a bezohledná. Úředním jazykem byla "českoslovenština" a národnostním menšinám často nezbyla jiná forma projevu než separatismus.
Možná s tím souvisí i pozdější snaha Slováků legitimisovat Tisův režim. Přece jen to bylo po tisíci letech Slovensko.

Francie a Británie po posledním jednáním s Hitlerem naznačili, že se nebudou stavět proti případnému vojenskému střetu. Rozhodnutí tedy bylo na nás

Eduard Beneš, toho času v exilu velmi tvrdě odsoudil Háchovu kapitulaci. Především to, že v podobné situaci by se nemělo nikdy ustupovat. Sám přitom postoupil pohraničí v daleko příznivější situaci.

V obou světových válkách si naši spojenci stěžovali na nedostatek domácího odboje. Atentát na Heydricha měl velký význam propagandistický. Heydrichiáda byl silný argument pro obnovu Čs v předmnichovských hranicích. O tom Čs odboj vyjednával sporu po celou válka. Sudety získalo Německo ač pochybnou, přece právní cestou, ještě před válkou.

Surovost odsunu Němců schvalovalo i mnoho jinak solidárních a humanitních figur.

Komunisti byli vždy odhodlaní převzít moc ve státu. Demokrati je nepodezírali z nedemokratických praktik do samého konce.

Svou pozici si vybojovali. Po druhé světové válce to byli oni, kdo tvořil Košický vládní program schválený skupinou okolo Beneše.

Beneš chtěl spoléhat na východní spojence po té, co se nás ti západní nezastali. Hrozbu revoluce, která se jen zvýší osvobozením Čs rudou armádou, si uvědomoval.

Politika po válce byla plná oportunistů.

Tigrid se snaží odpovědět na to, jaká je Čs povaha a zda nás poznamenala naše poraženecká politika. Zajímavé je srovnání s Poláky, kteří se mnohdy zachovali zcela opačně, přesto ke konci 80. let byl jejich národ stejně šedivý.

Lucii ke zvažování emigrace motivuje ubohost poměrů a jejího okolí. Není nijak angažovaná. Stejně jako většinu vrstevníků ji charta nezajímá a snaží se žít mimo politiku, takové prostředí nachází mnohem snáz mezi přáteli než v rodině.

Tigrid předvídá, že pokud se této generaci dostane svobody, nebude demagogická. Celé mládí jim přece byla cpána prázdná hesla lidmi, kteří jim taky nevěřili.

To netrefil.

Současná politika

Celá je velmi krátkodobě zaměřená. Čtyři roky a pak mlha. Každá strana před volbama slibuje zaměřit se na vzdělávání. Přesto se Česká republika zviditelňuje skandály jako zrušení vědeckého programu po té, co jsou připravení přijet (výpovědi z předchozích ústavů, koupě domu v Česku, stěhování laboratoře). Nebo odvolání slíbené podpory vzdělávácího programu CTYonline z důvodu "elitářství" a efektivně tím znemožnit přístup studentům, kteří si jej nemohou dovolit sami. Nepřímým důsledkem je, že tento program byl v ČR zrušen.

Je samozřejmě na nás občanech říct, že chceme lepší školství a vědu. A hlavně stabilnější. To je však jiné téma.

Charakteristický rys české povahy je odmítnutí občanské aktivity. Ve svém okolí v Česku znám možná pět angažovaných organizací. Skaut, ADRA, Charita, TF, Brontosaurus.
V Anglii je normální se aktivně podílet na zlepšení společnosti.
Společenská aktivita má u nás ještě pachuť, kterou získala v minulé době.

Moje situace

Nemohl jsem si některé části knihy nevztáhnout na sebe. Je pravděpodobné, že budu žít v cizině. To souvisí s nesystematickou podporou vědy u nás daleko víc než s národní náladou.

I když stín malosti poměrů lze ještě místy vycítit. Aspoň teď vím, co k ní mohlo vést.

Thursday, 30 October 2014

Anglikánská mše




Minulý týden mě kolejní rodiče pozvali, ať se k nim připojím na mši. Byl jsem však zavalen prací a musel jsem odmítnout. Teď je to lepší, tak jsem se rozhodl prozkoumat tento důležitý aspekt britské kultury. Ne, že by se to nějak přímo projevovalo, ale je tady mnohem větší podíl věřících než u nás.

V neděli u nás v koleji bývá brunch místo snídaně, a tak se křesťani scházejí před mší na pokoji na snídani. Okolo čtvrt na dvanáct jsme se vydali do kostela ve skupince asi osmi studentů.

U vstupu do kostela stáli dva dobrovolníci a rozdávali program mše. Myslel jsem, že je to kvůli mezinárodním prvákům, kteří mohou být zvyklí na odlišnou mši. Ale prý je to tak pokaždé. Zadní strana obsahu upozorňovala na velmi blízké křesťanské akce. Bylo jich skutečně mnoho.

Jejich stručné shrnutí předcházelo mši. Byli jsme vyzvání, ať se seznámíme s lidmi okolo nás.
Pak se zpívali křesťanské písně doprovázené bubny, přícnou flétnou, španělskou a elektrickou kytarou. Jmenovitě “All creatures of our God and King” a “Look And See (To Him be the Glory)”.
Následovala stručná promluva jedné angličanky, která vysvětlila, jak se z “kostelní věřící” stala skutečnou křeťankou. Tahle myšlenka se objevila ještě jednou, když kněz prohlásil, že nejhůře si cestu ke Kristu hledají věřící, kteří nepochybují o své pravdě.
Modlitba podobná Otčenáši a “I Will Glory In My Redeemer”.
Čtení z evangelia podle Jana 9:35-41. Je to pasáž o uzdraveném slepém, který je vykázán, protože je nepohodlný důkaz Kristovi schopnosti konat zázraky. Setká se s Ježíšem a bez váhání přijme víru v něj. Možný výklad je, že se Ježíš nespokojil s léčením těla, ale chtěl pomoci přivést jeho duši do království nebeského. Pak Ježíš říká, že slepí uvidí a vidoucí oslepnou. Farizejové se ptají, zda jsou oni slepí a Ježíš odpovídá, že kdyby byli slepí nebyli by hříšníci, tím, že vidí, nesou odpovědnost, za své konání.
Po promluvě přišel čas na svaté přijímání. Tělo je symbolizováno skutečným krajícem toustového chleba, z nějž se uždibuje, a krev červeným vínem. K dispozici byla i glueten-free a nealkoholická varianta Kristova těla a krve.
Během toho se tiše zpívalo “Now Why This Fear” a pak “I stand amazed in the presence”.
Zavěrečná modlitba.

Zůstal jsem s přáteli na oběd, který navazoval na mši. Smyslem společného oběda byla diskuze o modlení. Poznal jsem pár lidí, po jídle byla krátké povídání o tom, jak se modlit, následována otázkami, diskuzí u stolu.


Byl to fajn zážitek, překvapili mě některé drobné odlišnosti v obřadu. Jiné nebo pozměněné modlitby, menší množství rituálů a samozřejmě přijímání podobojí. A všude kolem byli dobrovolníci, kteří podávali víno a chléb, chystali oběd a upravili během pár minut kostel v jídelnu.



Sunday, 19 October 2014

Mezi prázdninami a semestrem


Za poslední rok jsem vytvořil silné pouto ke Cambridge a hlavně k univerzitě. Rozhodl jsem se tedy využít příležitosti pracovat na alumni events – akcích pořádaných pro absolventy koleje Trinity a přijet o pár týdnů dříve.
Práce to byla velmi zajímavá, vítal jsem příchozí a vydával jim balíčky s klíči od jejich pokojů a jmenovky. Nezřídka jmenovka začínala titulem. Občas to byl čestný šlechtický titul.
Protože jsem nepracoval každý den, mohl jsem si užít Cambridge tak, jak ji moc dobře neznám. Konečně jsem mohl strávit několik dnů v muzeích a galeriích. Naneštěstí se mimo školní rok nekoná příliš mnoho koncertů ani divadelních představení.
Prošel jsem si pořádně univerzitní knihovnu. A ztratil jsem se tam. Je to obří budova narvaná regály a knihami. Knih je tam přes 8 milionu. A pořád jich přibývá. To místo má tolik zákoutí. Někde jsou i okna zaskládaná knihami a sem tam je stolek s lampičkou.
Pochopil jsem, co Pratchett myslel tím, že knihovny ohýbají prostor. Byl to silný zážitek sám bloudit mezi ulicemi knih.


Pár lidí se mě ptalo, jak se nejlépe učí jazyk. Samozřejmě neexistuje univerzální odpověď Snažil jsem se najít aspoň částečnou. Abych měl své tvrzení čím podložit, rozhodl jsem se začít se učit jazyk. Chtěl jsem získat praktickou schopnost ho užívat. Což vyloučilo většinu asijských jazyků. Taky by bylo dobré, aby se zóna užívání nepřekrývalo se zónou angličtiny. Ruština jako největší slovanský jazyk byla přirozenou volbou. Je to také malá osobní výzva.
Chci se naučit rusky aspoň do té míry, abych byl schopen přečíst knihu nebo noviny nebo si poslechnout rozhovor či přednášku v ruštině.
Zatím zjišuji, co je efektivní. Zapsal jsem se do jazykového kurzu, slabikuji ruskou poezii, sleduji ruské filmy a poslouchám ruskou hudbu. Taky jsem si stáhl program na rozšíření slovní zásoby a jazykový kurz do mp3. Mám v plánu chodit na akce ruskojazyčné společnosti při univerzitě Cambridge. Jinak by se mnou Rusové mluvili anglicky, protože je to pro obě strany snazší.


Mimo obvyklých setkání ročníků se tu konal ještě TrinTalk. Je to celodenní série krátkých, asi patnáctiminutových přednášek, proložených diskuzemi u kávy nebo jídla. Přednášející byli vesměs absolventi. A témata se velmi lišila. Měl jsem možnost si vyslechnout příběh o pěší cestě na severní pól ve dvou, chirurgii nebo jak se od studování Shakespeara dostat do Sillicon Valley.

Když přijeli prváci, byl jsem velmi příjemně překvapen, kolik je tady nových Čechů a Slováků. Doufám, že to není náhoda, ale trend. A vím, o pár lidech, co hlásí na příští rok a mám dojem, že tohle je projev naší cesty do Evropy.
Stále však mnoho studentů neví o této možnosti nebo z ní mají strach z nejistoty. Chtěl bych proto poprosit ty, kteří jsou v takové situaci nebo by se třeba jen chtěli dozvědět o studiu v zahraničí víc, ať mě kontaktují.

Wednesday, 15 October 2014

Between terms


I decided to write a post in English this time. Since some people asked me about this. However, posts on my blog are written as I go and they consist mostly of random memories, which I want to preserve.

It is going to be about my summer in Czech republic.

Highlight of my summer are two weeks spent camping at castle Templstejn. We mostly worked in the mornings and played in the afternoons and it was wonderful. When I think about it, both were mostly consisted of carrying heavy objects up the hill.



Work was reasonably hard. We built stairs to a tower, destroyed some plants - but we had to be careful, since the castle is in national park and there are some rare trees and flowers, we carried stones for wall...


The castle was built in 13th century by Knights Templar as the name suggests.It was then owned by various aristocratic families, both rich and poor. It has really big core, where people lived. It was built to get an influence in the area not for military reasons. Outer newer wall is not finished. It literary has a gap in it. Nobody knows whether they planned to build there; gate, tower or something else. They probably decided that it is pointless and let it be. Later the castle was abandoned, because it burned out and the owners moved to new castle in more appropriate place.
It was also occasionally used by bandits.


And in 19th and 20th century some festivals and balls took place there. I really don't know why. There is not a single flat place and it is about 12 km from nearest town.
When we wanted to dance on the final night we had to climb up the hill. The ball on the final night was more of a celebration of successful camp. We spent most afternoon cooking and getting ready for it.
Mountain are always great place to be.
I have been to Beskydy with mathmos mostly from Charles University in Prague. We made some trips to nearby hills, sang and relaxed. Cottage, there we stay, was just above ski slope. However there wasn't any flat place to play frisbee.

 

I meet Czech mathmos quite often. I met few friends in Brno. They organize competition for young high school mathmos, not unlike the one I occasionally organize. However, it is more introductory and it is intended mostly fo younger students. They were about to organize a camp for participants. They told me to come there and to tell something about Cambridge and study abroad. So I did. I believe that it is important to spread these informations. Czech students are mostly afraid of or uncertain about study abroad.
I believe they liked the talk, since vast majority of participants came to it despite the fact that some of them returned from night game just few hours ago. I even saw few, who skipped breakfast, but came to talk. They asked various questions to find out more. Then I gave them sample test for interview at Cambridge. Most of them just started to solve it straight away.
Then I went to Bohemian-Moravian Highlands for a fencing sessions.

It took place in areal of abandoned pit mine, it is one of my favourite places. It was attended by frencing groups of Brno and Ostrava and also SKUB, which is also my club. SKUB fight with swords, practice old techniques. It also make public shows. The session was mostly about theatre this time. We studied basic acting and how to create fencing show.
I wondered what is the best way to learn language and I also looked for useful hobby, which is not based entirely on logical thinking. So I started to learn Russian, because it is Slavic language, which makes understanding much easier.
Also camp of Historical Seminar took place. HS is a competition for high school students. It arised from necessity to make history fun and to create a base for community of people interested in history. I am not involved in organizing camp, since I left CR before it happened. This was the very first camp we had. And feedback was very positive. Some people were surprised that the seminar is ran by mathmos.



Monday, 2 June 2014

Co se děje tenhle semestr

O zkouškovém je to tady naprosto jiné. Studenti, především ti humanitní, žijí v knihovnách. V matice je to lepší, dá se pracovat i v pokoji. Přípravu na zkoušky jsem vzal poctivě. Začal jsem s ní už o prázdninách. A snad se to trochu i projevilo.

Dosud jsem zkouškové trávil opakováním, čtením Mandelova životopisu a zlepšováním slohovek pro dvě nadace. Všechno tohle mám již za sebou a navíc mi skončily přednášky. Byla tu hodně napjatá atmosféra. Jak začaly zkoušky, zlepšilo se to. Někteří už to mají za sebou a tak se už dá narazit na slavící hloučky.

Musím si zalibovat v naší kolejní unii. Je to volená skupina studentů, která pořádá všemožné akce. Tenhle semestr toho udělali nejvíc, abychom se cítili i o zkouškách dobře. Na nádvoří před knihovnou bývají každé odpoledne koblihy, banány, káva a čaj. Obtýden se ve společenské místnosti rozdává ovoce.

Taky hudební společnost se činí. Dělají recitály a noční i denní koncerty v kapli (která je velká jako střední kostel).

Nedělní brunch
Myslím jsem ještě nezmínil, jak se zdejší křesťanství liší od toho našeho. Mám z něj dojem, že je mnohem blíž lidem. Činnost kostelů se neomezuje na mše. Bývají v nich náboženské nebo biblické přednášky pro veřejnost. Často se v nich třeba konají ceilidh, což je taková irská tancovačka s předtančením. Většina angličanů nikdy nechodila do tanečních, což nijak nesnižuje jejich zálibu v tanci. Právě formou ceilidh bude probíhat narozeninová oslava jedné kamarádky v jejím kostele. Nedovedu se něco podobného představit v českém kostele.
Taky role kaplanů je odlišná. Zašel jsem si asi před týdnem na odpolední pokec s kaplanem. Bylo to velmi neformální a příjemné.

Říká se, že v Cambridge není noční život, kromě doby po zkouškách, kdy žije víc než jakékoli jiné město v Anglii.
Jde především o May Week, týden, kdy téměř každá z třiceti kolejí pořádá velmi honosný bál. Na dvou takových bálech budu pracovat.
Pak tu bude mnoho zahradních slavností. Většinou je pořádají společnosti studentů nebo koleje.

Docela se na to uvolněné období po zkouškách těším.

Rozhodl jsem se, že budu sdílet své zkušenosti s budoucími studenty.
Kontaktoval jsem proto české a slovenské studenty, co se hlásí k nám s nabídkou rady a pomoci.
Z výletu do botanické zahrady
Někdy ze začátku semestru tady byl Den otevřených dveří pro budoucí uchazeče o matiku a fyziku. Zúčastnil jsem se toho. Dostal jsem na starosti skupinku deseti studentů. Bavilo mě vodit je po koleji a vysvětlovat jim, co je čeká.

Každoročně se koná dobročinná aukce na naší koleji. Dražily se letos velmi zajímavé položky. například Becherovka věnovaná vedoucím (Master) koleje, porterský klobouk, slavnostní kolejní nádobí nebo prohlídka po střechách koleje pro čtyři lidi. Poslední položka bylo tradičně překvapení od Mastera, které se stalo o vícce než o řád nejdražší bonboniérou, co jsem kdy viděl.

Prohlídka po střechách je jedna z nejunikátnějších položek. Normálně není možné se nahoru dostat, protože to může staré střechy poškodit. Hrozí za to vyhazení ze školy. Takže jen pár lidí se tam dostane. Prohlídku po střechách vyhrál kamarád, který mě pozval, ať se k němu na prohlídce připojím. Bude to perla celého semestru.

Ve snaze vyhnout se opakování, začal jsem si číst o moderní algebře, pravděpodobnosti a speciální teorii relativity.

O prázdninách bych chtěl dělat něco užitečného, pokud máte typ na dobrovolničení dejte vědět. Taky budu dělat nějakou pěknou matiku a Matlab.

Až budu znát výsledek tohoto kola výběru stipendistů dříve zmíněných nadací, zveřejním tu slohovky, co jsem pro ně psal. Jedna je o Mandelově citátu o strachu a druhá o mých budoucích plánech.


Tuesday, 11 March 2014

Hospodarske noviny

Clanek, kde se pise trochu i o me. Tim, ze ho tady zverejnim, uzavru autoreferencni cyklus.