Mezi prázdninami a semestrem

Za poslední rok jsem vytvořil silné pouto ke Cambridge a hlavně k univerzitě. Rozhodl jsem se tedy využít příležitosti pracovat na alumni events – akcích pořádaných pro absolventy koleje Trinity a přijet o pár týdnů dříve.

Práce to byla velmi zajímavá, vítal jsem příchozí a vydával jim balíčky s klíči od jejich pokojů a jmenovky. Nezřídka jmenovka začínala titulem. Občas to byl čestný šlechtický titul.

Protože jsem nepracoval každý den, mohl jsem si užít Cambridge tak, jak ji moc dobře neznám. Konečně jsem mohl strávit několik dnů v muzeích a galeriích. Naneštěstí se mimo školní rok nekoná příliš mnoho koncertů ani divadelních představení.

Prošel jsem si pořádně univerzitní knihovnu. A ztratil jsem se tam. Je to obří budova narvaná regály a knihami. Knih je tam přes 8 milionu. A pořád jich přibývá. To místo má tolik zákoutí. Někde jsou i okna zaskládaná knihami a sem tam je stolek s lampičkou.

Pochopil jsem, co Pratchett myslel tím, že knihovny ohýbají prostor. Byl to silný zážitek sám bloudit mezi ulicemi knih.

Pár lidí se mě ptalo, jak se nejlépe učí jazyk. Samozřejmě neexistuje univerzální odpověď Snažil jsem se najít aspoň částečnou. Abych měl své tvrzení čím podložit, rozhodl jsem se začít se učit jazyk. Chtěl jsem získat praktickou schopnost ho užívat. Což vyloučilo většinu asijských jazyků. Taky by bylo dobré, aby se zóna užívání nepřekrývalo se zónou angličtiny. Ruština jako největší slovanský jazyk byla přirozenou volbou. Je to také malá osobní výzva.

Chci se naučit rusky aspoň do té míry, abych byl schopen přečíst knihu nebo noviny nebo si poslechnout rozhovor či přednášku v ruštině.

Zatím zjišuji, co je efektivní. Zapsal jsem se do jazykového kurzu, slabikuji ruskou poezii, sleduji ruské filmy a poslouchám ruskou hudbu. Taky jsem si stáhl program na rozšíření slovní zásoby a jazykový kurz do mp3. Mám v plánu chodit na akce ruskojazyčné společnosti při univerzitě Cambridge. Jinak by se mnou Rusové mluvili anglicky, protože je to pro obě strany snazší.

Mimo obvyklých setkání ročníků se tu konal ještě TrinTalk. Je to celodenní série krátkých, asi patnáctiminutových přednášek, proložených diskuzemi u kávy nebo jídla. Přednášející byli vesměs absolventi. A témata se velmi lišila. Měl jsem možnost si vyslechnout příběh o pěší cestě na severní pól ve dvou, chirurgii nebo jak se od studování Shakespeara dostat do Sillicon Valley.

Když přijeli prváci, byl jsem velmi příjemně překvapen, kolik je tady nových Čechů a Slováků. Doufám, že to není náhoda, ale trend. A vím, o pár lidech, co hlásí na příští rok a mám dojem, že tohle je projev naší cesty do Evropy.

Stále však mnoho studentů neví o této možnosti nebo z ní mají strach z nejistoty. Chtěl bych proto poprosit ty, kteří jsou v takové situaci nebo by se třeba jen chtěli dozvědět o studiu v zahraničí víc, ať mě kontaktují.